Geologický kroužek v únoru

Naše práce v měsíci únoru byla svázána s povrchovou vodou

Fotogalerie zde

http://skolnifotka.rajce.net/povrchova_voda

Naším úkolem bylo zjistit, jaký je objem a hmotnost jedné kapky čisté vody a porovnat, jestli když bude voda něčím znečištěná, budou hodnoty stejné.

Naše výsledky nebyly úplně jednoznačné, každému to vyšlo jinak. Správně by rozdíl být měl, kvůli povrchovému napětí, ale nějak se nám to nepovedlo jednoznačně prokázat. 

Naším druhým úkolem bylo zjistit, kolik vody vykape kapajícím kohoutkem. Protože ve škole nám kohoutky nekapou, trošku jsme mu pomohli. Malinko jsme kohoutek pootevřeli, aby kapal.  Pod výtok jsme postavili odměrný válec a stopovali čas.

Zjistili jsme, že kohoutkem za týden dokáže nakapat plná vana, za rok bazén. Překvapilo nás to, protože „je ta kapička taková malá“.

V dalším úkolu jsme zjišťovali, kolik spotřebujeme vody na jedno umytí rukou, pokud použijeme obyčejné mýdlo (kostku) a nebo tekuté. Do umyvadla jsme dali plastovou vanu a umyli jsme si ruce, jak to obvykle děláme. Zachycenou vodu jsme potom odměřili odměrným válcem.

Zjistili jsme, že je lepší se umývat tekutým mýdlem, nespotřebuje se tolik vody na mydlení.

Na další schůzce jsme se pustili do pokusů s vodou. První pokus byla chromatografie. Rozetřeli jsme plody šípků ve třecí misce s lihem v jedné misce a to samé jsme udělali v druhé misce s lístečky keře, který ještě jako jediný před školou měl lístečky. Asi je to skalník. Pořádně jsme roztírali, aby se nám barviva lihu pěkně rozpustila, a potom jsme tekutinu nalili do kádinky. Ze dvou filtračních papírků jsme sestavili knot a plochu, tak abychom provedli chromatografii. Knot jsme umístili do kádinky a ploškou jsme to přikryli. Tekutina vzlínala po papíře a vytvátřle na ploše kruhy  jednotlivých barviv.

Další pokus byl moc hezký. Byl založený na různé hustotě slané a normální vody. Do jedné kádinky jsme si připravili studenou vodu, do druhé jsme ve vodě rozpustili dvě lžíce soli. Pořádně jsme míchali, aby se sůl dobře rozpustila. Přidali jsme barvivo a pomocí nálevky jsme slanou barevnou vodu opatrně nalévali do čisté vody. Vznikly nám dvě pěkně oddělené vrstvy, protože slaná voda má větší hustotu a drží se u dna.

Naše škola leží na okraji Chomutova, proto jsme si toto téma rozdělili na dvě části.

na první vycházce jsme šli kolem řeky Chomutovky  od naší školy směrem po proudu, do města. Koryto je upravené, dlážděné a hluboké, aby voda proudila rychle a nemohla se vylít mezi domy. Je to ale nepříznivé pro rostliny, které se nemají kde uchytit, ale i kdyby se jim to povedlo, proud by je vytrhnul. Ale ani ryby v Chomutovce asi nebudou, nemají se kde schovat. Břehy jsou rovné, buď dlážděné, nebo je tam sekaný trávník. Je to taková mrtvá voda.

       na druhé procházce jsme od školy vyrazili proti proudu, za město, do Bezručova údolí. Koryto je výrazně odlišné, i když je vidět, že je také upravované.  V řece jsou  velké kameny, spousta míst, kde se schovají rybky a také místa, kde určitě od jara budou rostliny. Břeh je nerovný, s keříky, kameny, stromy a trávou, mohou se tam schovávat třeba žáby. My jsme sice žádnou neviděli, ještě je únor, ale až se probudí, určitě tam budou.  Ale viděli jsme kvést na protějším  břehu sněženky, jaro už se blíží. U rybníka Hřebíkárna jsme si prohlídli vodní elektrárnu a hlavně kačeny na rybníce, moc nás mrzelo, že nemáme rohlíky, ale šla okolo paní s malým chlapečkem a ti rohlíky měli, tak jsme se aspoň dívali. Nad rybníkem je retenční nádrž. Jako že je to louka ,  tudy teče Chomutovka a kdyby teklo vody moc, tak se ta voda po té louce rozleje a nenateče nikomu do sklepa. Hráz je taková děravá konstrukce, je tam hlavně proto, aby se větve a větší věci, které by ta voda nesla, zachytily a neplavaly do města.

Na další schůzce jsme vyrazili k nedalekému rybníku Hřebíkárna. I když je to docela velký rybník, překvapilo nás, že jsme ho nenašli v turistické mapě. Ani potok, který ho plní v mapě není, úvodní popis se nám teda moc nezdařil. Hráz je sypaná nad silnicí a podle její výšky je rybník dost hluboký. Hráz jsme změřili na Adélčiny kroky - 269 kroků, v metrech to bude asi okolo 100 metrů. Odebrali jsme vodu z rybníka, aniž by do něj někdo spadl a provedli rozbor – určili jsme pH, tvrdost, zákal. Podobně jsme postupovali i na dalších místech. 

Celkově jsme zjistili, že voda u nás má nízké pH, všechny hodnoty 4, také je velmi měkká, bez rozpuštěných solí. Vliv na to má to, že nad Chomutovem jsou velká rašeliniště. Voda je po zimě velmi čistá a zatím jsme v ní nenašli skoro žádná zvířata, až na jednu larvu, kterou jsme si prohlédli přenosným mikroskopem.