Říká se, že věda a umění mají k sobě blízko, a v našich posledních laboratorních pracích jsme si to ověřili v praxi. Zapomněli jsme na chvíli na složité definice a soustředili se na něco, co nás provází od dětství, ale stále nás nepřestává fascinovat: na barvy.
Cílem bylo objevit celé barevné spektrum pomocí pouhých tří základních (primárních) barev:
Červená jako energie
Žlutá jako slunce
Modrá jako hluboká voda
Žáci dostali za úkol mísit tyto základní pigmenty v různých poměrech a sledovat, co se stane. Pod jejich rukama začaly vznikat první sekundární barvy – oranžová, zelená a fialová – ale tím to zdaleka nekončilo.
I když to vypadalo jako pouhé „hraní si“, žáci se naučili důležité principy:
Přesnost: Kapka modré navíc dokáže ze svěží jarní zelené udělat temnou barvu hlubokého lesa.
Pozorování: Jak se mění odstín, když barvu zředíme vodou nebo přidáme její protiklad?
Trpělivost: Najít ten správný odstín, vyžadovalo soustředění a cit.
Nebyl žádný správný výsledek jako v testu, ale prostě bylo potřeba zkoušet, co vznikne, když smícháme třeba modrou se žlutou. A najednou jsme měl před sebou deset různých odstínů zelené a každý byl jiný. Výsledkem nebyly jen návody k vytvoření těch nejhezčích barev, ale především barevné vzorníky, které připomínaly spíše malířské palety.
Tato lekce nám připomněla, že škola je i místem pro objevování krásy, relaxaci a radost z tvoření. Protože někdy je ta největší věda prostě jen vidět svět v pestřejších barvách.