Vyrazili jsme do školní zahrady, zkoumat půdní profil. Ve dvojici jsme si vzali nářadí, motyky, rýče a lopaty. Krumpáče jsme naštěstí nenašli, možná bychom je neunesli, možná by při nápřahu odnesl krumpáč nás.
Měli jsme vykopat jámu, sledovat jak se mění složení půdy a najít vrstvy, ze kterých by bylo poznat, jak hlubokou máme na školní zahradě úrodnou půdu. Teorii jsme měli zvládnutou dobře.
Očekávali jsme ne zrovna úrodnou podzolovou půdu, naše škola je přímo na zlomu, kde se začínají zvedat Krušné hory. Není tu moc teplo a často prší. Naše nadmořská výška je asi 350 mnm. Kyselost půdy dlouho ovlivňoval průmysl Severních Čech, především energetika. Kromě toho ještě kyselé podloží tvořené především svorem a také dlouhé pěstování smrků s kyselou opadankou. Elektrárny máme odsířené, smrky vykácené, přesto půda měla být kyselá a podzolová.
Pustili jsme se tedy do práce. Praxe už tak růžová nebyla. Zjistili jsme, že práce je to náročná, travička má kořeny tak 15 centimetrů hluboko, ale viditelný profil žádný. Překvapila nás vrstva antuky v hloubce asi 10 centimetrů. Rázem se z nás stali archeologové. Našli jsme spoustu střepů z talířů. V místě, kde stojí naše škola, byli dřív kasárna, a tak si myslíme, že to asi bude z vojenské jídelny, kde měli špatného kuchaře, nikomu to jídlo nechutnalo – tak proto ty střepy. Pak jsme také našli něco kovového. Asi hák ze šibenice, hledali jsme k němu i oběšence, ale nenašli jsme ho. Asi to přeci jen byl držák okapu. Zajímavých předmětů jsme našli spoustu, fantazie pracovala na plno, dramatických příběhů s mrtvolami, které zhynuly bídnými konci bylo čím dál víc. Začínalo to vypadat, že už brzo budeme v Austrálii, holky kopaly trochu křivě, hrozilo, že se dostanou do Číny. Půdní profil ale stále žádný. Jámy po kolena a ani jediná vrstvička. Zahrada je jako tankodrom, místo, které jsme vybrali je navážka především antuky, ale také stavebního odpadu.
V dalším týdnu jsme do vykopaných, ale ne moc povedených půdních profilů zasadili stromky. Vznikla nám pěkně rovná budoucí alej za tělocvičnou.Pokud se uchytí, porostou nám v zahradě buk, dub, javor, jeřáb, lípa, jírovec maďal. Stromky zaléváme, každý, kdo si vzpomene, může zalévat s námi.